Polibek nesmrtelnosti - recenze

16. srpna 2012 v 14:24 | Skřítek |  Recenze
Název: Polibek nesmrtelnosti (Krvavá romance #1)
Originální název: Kuss der Unsterblichkeit
Autor: Alice Moon
Nakladatelství: Fragment
České vydání: 2012
Anotace: Jako by nestačilo, že je Sára osamělá a nemám noho přátel, neustále ji navíc pronásledují hororové sny. Když na začátku školního roku nastoupí do Sářiny třídy nový kluk Dustin, její život se převrátí naruby. K tajemnému spolužákovi ji něco nevysvětlitelně přitahuje. Zdá se jí, že je přitahuje jakési neznámé, velmi silné pouto. Sářina jediná kamarádka May se jí však snaží Dustina rozmluvit. Co před Sárou skrývá? Kdo je záhadný Dustin a jaké je jeho tajemství?

Recenze obsahuje spoilery.


Knihu jsem vyhrála v jedné soutěži. Nevěděla jsem, o čem vlastně je a měla z výhry radost, než jsem četla pár recenzí. Žádná z nich nebyla pozitivní a mě od čtení odrazovaly. Nakonec jsem si ji ale vzala na dovolenou, protože mám častokrát jiný názor, než ostatní, tudíž byla možnost, že se mi bude líbit. Když jsme tedy jeli na dovolenou, sbalila jsem ji sebou i proto, že je to paperback malého formátu, tudíž se mi snáz vešel do kufru než třeba komplet Hunger games.

Nejprve se zaměřím na samotnou knihu, bez ohledu na to, co je v ní. Obálka je dost podobná té původní, akorát s jinou modelkou. Naše modelka mi nějak nesedí, přijde mi, že má moc výraznou pusu, a když se zaměříte na místo mezi krkem a ramenem, jsou tam (jenom tam) její vlasy, což mě při pohledu na ni docela ruší. Ornamenty jsou moc pěkné a celkově je to heká obálka, taková jemná a dívčí. Písmo mi přijde o maličko větší, než u jiných knih, ale tohle je myslím takový průměr. Příběh je vyprávěný ze dvou pohledů, Sáry a Dustina. Pohledy nejsou nijak zvláštně odděleny, tudíž je snadné se v knize ztratit. Po prvním odstavci ale většinou poznáte, o čí pohled se jedná, protože postavy uvažují jinak. Co mi ale vadilo bylo, že prakticky na každé straně bylo alespoň jednou napsáno ONA, přesně takhle. Kdo je ONA jsme se dozvěděli až na konci a mě ve čtení to slovo velkými písmeny dost rušilo.

Co se týče postav: mámě tu hlavní hrdinku Sáru, která hned na začátku knihy jde do školy. Naštěstí už si nováčkovství odbila minulý rok společně s May, se kterou si rychle spřátelili. Sára si myslí, že by přátelství mohlo trvat i tento rok. Na druhé straně tu jednoho školního nováčka máme - tajemného Dustina, který ale brzy zapadne do jedné povrchní partičky. Sára se do něj doslova zamiluje na první pohled a trhá jí srdce ho vidět s jednou ze svých kamarádek Annou. Dustin je ale opravdu zvláštní, protože když se Anna na oslavě pořeže, trošku se pomátne a krev jí začne vysávat. Sáře to vrtá hlavou, stejně jako to, odkud se May s Dustinem zná. Nakonec jeho upíří tajemství objeví a Dustin jí poví, že existuje způsob, jak se znovu proměnit ve člověka...

Upírů už je hodně. Když si je navíc autor upraví podle sebe, čtenář už málem neví, který upír byl v jaké knize. Interview s upírem - upír vás kousne a vy se musíte napít jeho krve, abyste se proměnili. Shoří na přímém slunci Stmívání - upíři na slunci září a neplatí na ně žádné kůly, zabít je můžete jedině ohněm. Dvě zrcadla/Dva meče - upíry můžete zranit dýkou, zabijete je ale jenom tak, že jim vyřežete srdce z těla. Na slunci se odhalí jejich skutečný věk. A Krvavá romance - když se upíři napijí lidské krve, tluče jim srdce. Pokud se najde člověk, který upíra miluje a upír miluje jeho, může ho kousnout a upír se stane člověkem...

Doteď si vlastně nejsem jistá, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Začnu tím, co se mi nelíbilo: Sára se někdy chová nesmyslně a protivně a pořád jinak. Člověk má určitý charakter, ale ona v jedné chvíli něco udělala a o pár stránek dál udělala pravý opak. Dustina jsem zase vůbec nepochopila. Včetně toho jména, které vážně nesnáším a nepojmenovala bych tak ani psa. Přestože jsem mu v knize sem tam viděla do hlavy, nechápala jsem jeho jednání, to, co řekl ani to, co udělal. May jsem si docela oblíbila, protože bylo jasné, že chce kamarádku ochránit. Že ale nepřipustila možnost, že by Dustin mohl mluvit pravdu, to bylo trochu... nevím, prostě věřila jen sama sobě a nic jiného nepřipouštěla. Skutečnost, že se upír může stát člověkem pokud nalezne člověka, který ho miluje, mi přišla dost absurdní. Hned na začátku jsem taky odhadla děj, měla jsem teorii, jak se to bude vyvíjet a jak to dopadne a měla jsem pravdu.

Přesto všechno se našly i věci, které se mi líbily. Zaujal mě autorčin styl psaní, a když pomineme slovo ONA, píše opravdu čtivě. Líbily se mi taky některé scény, třeba ta, kdy Anně na oslavě začne vysávat krev. Nemám ráda upíry, kteří se dokážou ovládnout a tuhle scénu jsem nečekala. Nevím, jestli sáhnu po dalším díle, protože je to trochu klišé a je vlastně jasné, že Sára s Dustinem bude, protože tak to prostě vždycky je. Možná se ale po knize poohlédnu v knihovně. Kupovat si ji nebudu, radši zvolím tituly, u kterých vím, že dosáhnou plného hodnocení.


P.S.: Pokud vám styl hodnocení (obrázky očí), přijde zvláštní, vysvětlím vám to. Blog se jmenuje "erudite", což jsem si vypůjčila z knihy Divergence a v české překladu to znamená Sečtělost. A právě tyhle oči jsou znakem Sečtělosti, tudíž mě napadlo, že místo hvězdiček budu používat oči. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Freckles Freckles | Web | 16. srpna 2012 v 14:36 | Reagovat

Pěkná recenze, na první recenzi pěkně dlouhá :-) já když jsem začínala s recenzemi, tak jsem netušila, co napsat :-) Jinak hodnocení pomocí očí je opravdu dobrý nápad... škoda, že "erudite" doopravdy neznamená sečtělost, jak je to v českém překladu knihy (jedna z věcí, které mi byly na tom překladu trnem v oku) ale "vzdělanost", "učenost", pak by to bylo ještě výstižnější, když se jedná o knižní blog :-)
A moc se mi líbí, jaký máš design, to černobílé pozadí je moc příjemné na oči :-)
P.S.: "nepohrdne ani Austenovou nebo Brontëovou" kterou Bronteovou máš radši, Emily, Charlotte nebo Anne? :-)  Já zbožňuju Na větrné hůrce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.